Všechno to zrušíme

Ministr průmyslu a obchodu Martin Říman má obecně vzato pravdu, když říká, že systém investičních pobídek deformuje trh a že by bylo správné jej omezit. Ještě větší pravdu má v tom, že pokud se už mají nějaké pobídky poskytovat, pak především na produkci a využití špičkových technologií.

Háček je v tom „obecně vzato“. Učebnicové pravdy jsou jedna věc, skutečný život druhá. Přímé zahraniční investice, které Česká republika v posledních letech získala – z velké části právě díky pobídkám – mají negativní i pozitivní dopady. Nelze je vzájemně sčítat a dojít tak k nějakému závěru, ke kladnému nebo zápornému číslu. Každý z těch dopadů totiž působí na jinou skupinu obyvatelstva a často také v jiném čase: některé okamžitě, jiné v nejisté budoucnosti.

Navíc, a to je důležitější, z dlouhodobého hlediska vlastně nevíme, co je pozitivní a co negativní. Posilování koruny patří k důsledkům investic. Dnes někomu prospívá, někomu škodí; dlouhodobě se může ukázat, že to byla výhra pro celou zemi, protože tvrdší měna rychleji zlikvidovala méně prosperující podniky.

Je vůbec zajímavé podívat se neideologicky, čistě věcně, čím a komu investiční pobídky škodí. Teoreticky především těm firmám, které je nedostanou; ovšem většina příjemců pobídek jsou podniky výjimečné přinejmenším tím, že jsou velké.Často k nim neexistuje domácí srovnatelný konkurent. Zato dá jejich přítomnost vydělat domácím subdodavatelům, kteří tak na pobídkách rozhodně nejsou biti. V některých oborech, hlavně v hi-tech, vedou pobídky k nedostatku kvalifikovaných pracovních sil, případně k prudkému růstu platů; subvencované firmy mohou zaplatit vyšší mzdy. To je ovšem dočasná nerovnováha a její skutečnou příčinou nejsou pobídky, ale malá kapacita vysokých škol. Zaměstnanci na tom prozatím vydělají – než se problém vyřeší například dovozem pracovní síly z ciziny – zaměstnavatelé se rychleji přizpůsobí evropským cenám práce, což je pro ně teď tvrdé, ale v budoucnu je to ušetří dalších šoků.

Dalo by se zlomyslně říci, že na názorech Martina Římana nezáleží – nestane-li se politický zázrak, dlouho ministrem nebude. To však není korektní. Na názorech pravicových politiků záleží, v zemi s přibližnou rovnováhou pravolevých preferencí budou vždy mít významné slovo. Koneckonců, v mnoha ohledech mají pravdu. Ale otáčet kormidlem by rozhodně měli podle kompasu, ne proto a o tolik, aby se co nejzřetelněji odlišili od předchozího kormidelníka.

(Vyšlo v Ekonomu 21. 9. Lze mi právem vytknout, že problém zjednodušuji, mám ale pocit, že ministr jej zjednodušuje ještě víc. On nadto činem, já jen písmem.)