8. října 2006

Noc, zase jedna

Doma máme ložnici kombinovanou s pracovnou. Typická půlnoc u nás: ťukám do klávesnice, zatímco O. spí dva metry nade mnou. Teď jsem v pokoji v penzionu a za mými zády spí kolega. Už jsem toho v životě spoustu napsal v jedné místnosti se spícími lidmi. A oči se přivírají... obejít se tak ještě víc beze spánku a urvat trochu dalšího času! Co bych upsal čertu, který by mi nabídl takovou dovednost? Pár let života? Na to čerta nepotřebuju, tenhle deal jsem už uzavřel sám se sebou. Nic divného. Kdekdo žije uvnitř nějaké své smlouvy s peklem. Někteří o tom ale víme, jiní ne. Noc je prázdna, nikto s nikým / mlčia hračky z výkladov / sklo sa sype na chodníky / mesiac ktosi ukradol...

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Taky mam pocitac pod postelí, ale ta není 2 metry vysoko, ale jen cca 180 cm :D

Anonymní řekl(a)...

Typická půlnoc u Nich: Ona už tak dvě hodiny spí, z pracovny, do které je vchod hned za postelí, se line tichý klapot Jeho klávesnice.
Typická osmá ráno u Nich: On už tak čtyři hodiny spí, z pracovny se line tichý klapot Její klávesnice.
Kolem poledního nastává tzv. komunikační okno, kdy jsou vzhůru On i Ona.
Oňátko spí jak o půlnoci, tak v osm ráno. Ignoruje Jeho i Její klávesnici. Svou (zatím) nemá.