Malé a doslova špinavé tajemství českého základního školství: v nižších třídách se běžně vyskytují vši a další druhy breberek. Snad to má co dělat s rostoucími sociálními rozdíly ve společnosti, kupodivu častěji naopak, než byste asi mysleli. Příliš zaměstnaní rodiče v dvoukariérových manažerských manželstvích jednoduše nemají na děti dost času. Připočtěte k tomu vysokou hustotu obyvatelstva ve městech, časté střídání prostředí – děti chodí sportovat, do kroužků, jezdí veřejnou dopravou – a budete nakonec rádi, že to jsou jen vši. Zatím. Přispěje i taková dobře míněná vymoženost jako pestrý koberec ve třídě, aby se prvňáčkové mohli občas podle chuti protáhnout, vyválet, sesednout se na zem k neformální části výuky. Moc pěkné, jenže školní uklízečka není zvyklá o koberec pečovat, vymyká se to navyklému pohodlnému řádu zaběhnutému po desetiletí.
A vlastně po staletí: školství je tereziánská instituce uprostřed postmoderní doby. Ruchadlo tažené párem volů se srazilo s létajícím talířem. Děti žijí naplno v jednadvacátém století s jeho nároky a lákadly, ve škole se často musí řídit požadavky pocházejícími z doby před Napoleonem. Není to nutně vždy špatně, kořeny kultury a vzdělání opravdu musí mít přiměřenou hloubku, jinak bude zle. Jenže nelze zůstat jen u nich. Je-li základní škola obrazem celé společnosti za dvacet, třicet let – což víceméně je – pak potěš pámbu: budeme sice v pohodě a uvolnění, ale pramálo připravení na reálné nároky světa, krom toho tu a tam zavšivení.
(Vyšlo v Ekonomu někdy koncem roku. Pochopitelně to je na základě osobní zkušenosti - konkrétně s dámou, která na třídní schůzce prohlásila, že o vších ve vlasech své dcery ví, ale zatím neměla čas s tím nic udělat. Jiná vlastní zkušenost: odvšivování je opravdu časově hodně náročné, nadto poněkud sysifovské. Mohlo se to vlastně celé jmenovat "Paraziti", ale nerad bych, aby to někdo vzal osobně. A nadto - víc jde opravdu o tu srážku století než o vši, to je jen malý střípek nesourodé mozaiky. Školství jako začátek budoucnosti mi dělá starost.)
1 komentář:
David: Ja nevim, ale zda se me to spise jako 'problem' pristupu k vychove v rodine -- mysleno stale vice laxnejsiho pristupu k vychove (je-li nejaka). A odpovednosti, samozrejme. To, ze to jsou vsi a ze je to ve skole, uz je neni az tak podstatne.
Btw - ziji v UK, a tady se napriklad deti ve skolach neprezouvaji. Pro me dodnes nepochopitelne, zvlast ve dnech kdy prsi a deti se vrati z povinneho hodinoveho 'vybehu' v poledne zpet do tridy a sesednou se na zem. Ach jo :)
Okomentovat