Když byl Vladimír Mlynář ministrem, měl jednu vlastnost, kterou se nápadně lišil od většiny českých politiků: mluvil bez vytáček. Na položenou otázku vždy odpověděl, i když byla nepříjemná. Nemlžil, neuhýbal. Jistě za to trochu může jeho předchozí novinářská zkušenost. Rozplizlých řečí vyslechl hodně a patrně na ně byl alergický jako my všichni, lid obecný. Ale to by nestačilo. Je to koneckonců jednodušší: mluvil a jednal tak, jak má mluvit a jednat čestný člověk. Předstírat něco takového po delší dobu je prakticky nemožné, ergo Mlynář čestným mužem skutečně je. – Taková argumentace má ovšem nulovou praktickou hodnotu. Zdání může klamat, čestný člověk může pochybit. Ale zdravý rozum a především znalost faktů o případu Testcom servis – a ta jsou dostupná snadno - říká, že pět a půl roku vězení je zcela absurdní trest. Vladimír Mlynář se provinil především naivitou. Postupoval přímočaře, tak jako přímočaře mluvil, což byla chyba. V minovém poli se rovně a se vztyčenou hlavou chodit nedá. Odvolací soud téměř jistě zkoriguje předchozí rozsudek, přesto Mlynář bez ztrát různého druhu nevyvázne. Jeho případ je varováním pro mnohé: jasně ukazuje, jak dopadne v politice ten, kdo má víc cti a hrdosti než taktiky a zákulisních dovedností.
(Vyšlo v Ekonomu 1. 2. O čí naivitě to tady píšu, o Mlynářově nebo o své? Nejsme žádní kamarádi, vlastně se moc neznáme. Vždycky jsem si ho vážil, ale vždycky mezi námi byl tak asymetrický vztah, taková vzdálenost, že o tom ani nebylo kde a jak a proč mluvit. Chápu výhrady mnohých lidí z IT byznysu proti Mlynářově působení na MICR, ale ať by tam byl kdokoli, stejně by se nezavděčil. Tenhle ministr se to aspoň všechno snažil dělat průhledně, viditelně. Taky mu teď neláme vaz nějaké spiknutí finančních a politických žraloků, ale jeden ukřivděný bývalý zaměstnanec a jedna soudkyně s názorem hodně odlišným od většiny ostatních právníků.)
Žádné komentáře:
Okomentovat