Československo

Dosloužilo. Jako starý autobus.

Smontovali ho spíš na chodníku než v továrně. Z toho, co bylo po ruce, z dílů nalezených na vrakovišti.

Jezdili s tím všelijací řidiči. Po novém asfaltu i rozbahněným úvozem. Někdy to hodně drncalo. Někdy to sice drncalo, ale jelo!

Byly bouračky. Byli mrtví. Jezdilo se za slávou, ale taky do Jáchymova a do Leopoldova. Nejčastěji ovšem z Horních Kotěhůlek do Dolních a zpět. V pracovní den a s legitimací na slevu, na místě ke stání.

Drncalo to, upadly nějaké plechy, co zbylo, svázalo se ostnatým drátem, hodně cestujících se ztratilo a lépe se po nich neptat.

Nakonec se vůz rozpadl. Co je důležité: předtím spořádaně zastavil na zastávce a nechal nás vystoupit. Nevybuchl, neshořel, i mnohá naše zavazadla nám zůstala. (A když ne nám, tak aspoň našim šikovnějším spolucestujícím.)

Žádná sláva; žádná ostuda. Na svátek to myslím není, na připomenutí ano, a dalo by se klidně spojit s Dušičkami. Vzpomínáme.